Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEJVYŠŠÍ VRCHOL BYL DOBYT - VÝPRAVA SE ÚSPĚŠNĚ VRÁTILA

28. 12. 2008

Výšlap na Lysou horu.

      V sobotu 27.12. se uskutečnil plánovaný výstup na Lysou horu. Přestože jsem sliboval nezapomenutelné zážitky, tak z draků se zůčastnili jen veteráni což je na to za jaké sportovce se vydáváte dosti smutné. Ostatní přes svátky buď zlenivěli, nebo se nedokázali odtrhnout od do zlatova upečených kachen a husí. Jak vidíte na fotkách, je to jen vaše chyba, protože letošní Lysá patřila k těm z nejlepších, a to jak počasím, tak podmínkami pro výšlap. Výstupu se zúčastnili i mojí známí z Aeroklubu Kroměříž, ale jejich slabší účast byla omluvitelná vzhledem k tomu, že se den před tím konalo tradiční rozloučení z leteckou sezónou. A protože bylo zima, tak se loučilo dosti intenzivně.

      Do Fýdlantu jsme dojeli vlakem a pak asi 5 km autobusem do Malenovic, odkud se vychází. Nahoru je to 8 km a 1000 výškových metrů. V 11.05 vycházíme z parkoviště po žluté. Nejprve mírně do kopce, ale po jednom km se už šlape do strmějšího svahu. Je okolo pěti pod nulou a dole asi 5-10 cm ušlapaného prašanu. Po třech km míjíme restauraci u Veličků, což je malé ale silně zakouřené doupě, kam jsme nešli. Dali jsme si venku vlastní čaj udělali pár fotek a pokračovali dá. Na pátém km už ve výšce asi 1000 m n.m. je odpočivadlo, kde jsme se občerstvili, najedli a dodali nějaké slivovicové vitamíny. Obvzlášť Jana byla dostatečně vybavena touto tekutinou, která nám dodala síly na poslední 3 km a 350 výškových metrů. Lysá hora je poutní místo pro ostravsko a tak jsme míjeli davy, které už šly dolů. Protože znám situaci, tak jsem věděl, že hospoda nahoře bude narvaná. Sněhu už přibývalo a stromy dostávaly ty správně zasněžené tvary. Slunce místy prosvítalo a ty co jsme potkávali, říkali, že nahoře svítí. My jsme procházelí řídkou oblačností, takže viditelnost byla slušná. Cestou ukazuji několik křížků, kde skončili odvážlivci či spíše blázni, kteří si vlezli do igelitového pytle a spustili se ze strmého svahu. Toto zařízení je neřiditelné a většinou se dotyčný otočí hlavou dolů, a stromy jsou většinou tvrdší než hlava. Takových pomníčků je tam asi 5 nebo šest. Pak jsou tam dva, kde spadla letadla, jedno vojenské a jednou sportovní , také tam z asi 45 stupňového svahu spadlo auto, které vezlo zásoby. Jedem pomníček také patří jedné kuchařce, která tam šla kdysi dávno do práce, a ve sněhové bouři zmrzla. Pod vrcholem jsou už stromy krásně bílé. Za poslední zatáčkou se po dvou a půl hodinovém pochodu objevuje sluničko a pak už míjíme zbytky Bezručovy chaty a pár metrů před námi jsou kýžené restaurace, televizní vysílač a vlevo na vrcholku meteostanice. Jdeme napřed do hospody, trošku osušit propocené oblečení, někdo se i převlékl. Jeden známý stojí frontu na pivo, tak nám ho taky koupí, takže nečekáme dlouho. Po půl hodince jdeme posledních padesát metrů na vrchol, který je vyznačen betonovým sloupem a hned vedle je plot meteostanice. Horní hranice oblačnosti za tu půl hodinku klesla asi padesát metrů pod vrchol, takže je jasno a na Lysou horu vyjímečně bez větru. Teplota příjemných - 5, což se na sluníčku nezdá. Tatry sice nejsou vidět, protože mraky jsou dost vysoko, takže do dálky není vidět. U vrcholu děláme vrcholovou fotografii, pijem vrcholový rum, v tomto případě slivovici. Poslední fotky jsou mírně rozostřené, protože mně jedna známá, které jsem půjčil foťák sáhla na objeketiv vlhkou rukou. Já v domnění, že je zamlžený hledáček jsem fotil dál a tohoto jsem si nevšiml. Jak mně Jana dodá svoje fotky, tak je nechám přidat, a určitě budou kvalitnější, ale atmosféru vystihují.

      Po vyfocení, jen sice poloviny účastníků, protože ostatní se vydali domů už dříve odcházíme. Cesta dolů je o hodinu kratší, je ušlapaná a moc to neklouže. Jen kolena čím dál víc bolí, jak se jde ze strmého kopce. Na parkoviště docházíme 40 min před odjezdem autobusu, takže stačíme utrhnout ještě jeden pivní květ. Protože stojíme první ve frontě, tak v autobusu sedíme, ale takový nával jsem již dlouho nezažil. Deset min. před odjezdem vlaku odjíždíme s desetiminutovým zpožděním, a už se duševně připravujem, že nám vlak ujede. Cestou míjí všechny zastávky, protože v tom návalu by stejně nikdo nevystoupil a na nádraží dojíždíme přesně v čas odjezdu. Vlak kupodivu na nás čekal, jak nám potvrdil průvodčí.

         Cestou dvakrát přesedáme, což je vylepšení jízdního řádu oproti minulosti, kdy jsme ve Fýdlantě nasedli a vystoupili v Kojetíně. Dopíjíme poslední zbytky a někteří si i zdřímnou. Vystupujem v Kroměříži, kde bychom měli půl hod. čekat, ale Libor se domluvil s ženou, ať pro něho dojede místo do Kojetína do Kroměříže. Tak jsme si ušetřili půl hodinku a Janu jsme k její velké radosti zavezli až téměř domů.

        To byla letošní Lysá hora, která sice v loděnici nemá tradici, ale snad příští rok půjde víc lidí. Je to příjemnější způsob, jak shodit kila nastřádaná přes vánošní svátky, než se pak potit v tělocvičně. Krokoměr od Pavla ukázal asi 23500 kroků a 16,5 km což odpovídá. Nejmladší účastník byl malý Ivošek Řeníčků, kterému je 6 roků a je to již jeho druhá Lysá. A to nahoru šlape sám, nikdo mu nepomáhá.

        Pěkného Silvestra a hodně štěstí a zdraví v Novém roce přejí dračí horolezci Jana Táborská, Jiří Kučírek, Libor Hrdý a Jarda Smutek

DALŠÍ MEZIVÁNOČNĚNOVOROČNÍ AKCE

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA